Měli jsme větší úspěch, než jsem čekal
Martin Kratochvíl se prvních dvou ročníků nezúčastnil, pobýval v té době vesměs v Anglii, ale na třetím už byl a byla to bomba. Martina jsem navštívil v jeho sídle na Budíkově a položil mu jen jednu otázku:
Jak na vystoupení na Československém beatovém festivalu v roce 1971 vzpomínáš?
Byl jedním z klíčových momentů mého hudebního života. Na to se nezapomíná. Já jsem v té době od roku 1968 jezdil systematicky do Anglie, dokonce jsem tam byl jednou celý rok. A tam jsem viděl koncerty všech slavných světových hudebníků. Byl jsem v té době tak trochu nafoukaný teenager a myslel jsem si, že všechno vím. A pak jsem se vrátil a viděl jsem tenhle festival a zejména Dežo Ursínyho a najednou mi sklapla čelist a říkal jsem si, kde se to tu vzalo, ta hudba nebyla zaspaná za tím světovým vývojem ani o jednu vteřinu. A i z ostatních kapel jsem měl nesmírně pozitivní pocit.
Já si vzpomínám, že jsme tam hráli písničky, u kterých ještě nebyla syntéza toho jazzrocku dokončená, bylo to víc i do jazzu. Hráli jsme tam Herbie Hancocka, ale mělo to dobrý ohlas. Možná i proto, že to nebylo v souladu s tehdejším establishmentem, to z toho nedovedu odfiltrovat. Ale doufám, že to bylo i proto, že se ta hudba dostávala do jakýchsi syntetických momentů. Že byla nová, svěží. Teprve potom přišel Mahavishnu Orchestra, náš zájezd do Finska, kde jsme se se všemi těmi slavnými muzikanty potkali a hráli jsme s Chickem Coreou. Když to ale shrnu: Naše vystoupení na Československém beatovém festivalu mělo větší úspěch, než jsem očekával.
A tečka od Petra Síse, který do Melodie napsal:
Bomba, odvaz, Martin Kratochvíl a jeho Jazz Q. Původně freejazzová kapela elektrifikovaná. Perfektní syntéza beatmenů Andršta (kytara) a Šedivého (basa) s Kratochvílovým elektrickým pianem dokázala nadchnout kdekoho a ukázala, že festivalové publikum, poplatné celosvětovému trendu, rozezná nebo se snaží rozeznat kvalitu od prostřednosti.
Foto Mia Feres