ENERGIT

Skupina Energit vznikla v roce 1973 a Luboš Andršt v ní byl zakládajícím členem společně se zpěvákem Ivanem Khuntem, bubeníkem Erno Šedivým a baskytaristou Vladimírem Padrůňkem. Neexistovala dlouho, po jejím zákazu Šedivý a Khunt emigrovali. Pozdějším Energitem Luboše Andršta pak prošla řada hudebníků: Mišík, Kohout, Viklický apod. Po více než třiceti letech byla skupina obnovena a hraje v obsazení: Luboš Andršt - kytara, Vladimír Guma Kulhánek - baskytara, Jiří Zelí Zelenka - bicí, a Honza Holeček - klávesy a zpěv. Jsou dalšími účastníky Československého beatového festivalu po 50 letech, který se uskuteční 17. prosince v pražské Lucerně. Jen dva - z výše uvedených muzikantů - se zúčastnili 3. československého beat-festivalu v roce 1971. Luboš Andršt s Jazz Q a Vladimír Guma Kulhánek s Flamengem.

Luboš Andršt: Naučil jsem se prstové vibrato

Festival, na kterém jsem vystoupil s Jazz Q, a který byl v roce 1971, jsem si moc neužil, protože jsem se pohyboval spíš v zákulisí. Také jsem byl v té době trochu vyjukaný. Byl to vlastně první velký koncert, na kterém jsme hráli pro dva a půl tisíce lidi. Ale jako divák jsem byl na 2. československém beatovém festivalu v roce 1968 a tam jsem si to užíval docela dost. Považuji ho pro sebe jako vyloženě zlomový okamžik, protože jsem tam poprvé viděl, jak se vlastně na tu elektrickou kytaru má hrát. Byla tam kapela Cuby & Blizzards z Holandska, ve které hrál kytarista Eelco Gelling, který nejenže tahal struny, ale používal i prstové vibrato. Tehdy u nás všichni vibrovali pákou. Jak jsem přišel domů, bylo to těsně před Vánocemi, tak jsem celé Vánoce cvičil to prstové vibrato. A když jsem to po novém roce rozbalil, posluchači z toho byli úplně paf, protože jsem byl první, který u nás tuhle techniku začal používat.  Jsem rád, že si po letech na podobné akci budu moci zahrát znovu. Moc se na to těším.

Vladimír „Guma“ Kulhánek je přední český baskytarista, který byl v roce 2013 uveden do beatové síně slávy. Byl členem mnoha významných českých hudebních skupin např. Flamengo, Bohemia, Blues Band, Etc..., Stromboli, nebo Krausberry.  A takto vzpomíná na 3. československý beat-festival 1971:

V roce 1969 jsem se toulal po Německu a tam jsem potkal Flamengo, a protože v té době byly v kapele nějaké neshody, došlo k tomu, že jsem s nimi začal hrát.  V lednu 1970 jsme začali zkoušet, byli jsme v té době jen čtyři: Pavel Fořt, Ivan Khunt, Erno Šedivý a já. Pak v létě přišel Vláďa Mišík a hned na to Honza Kubík a byli jsme kompletní. V této sestavě jsme pak vystupovali na 3. československém beat-festivalu. V té době jsme měli repertoár, který znáte z desky Kuře v hodinkách. A s tímhle repertoárem jsme jezdili dva měsíce po Polsku. Tam jsme měli šílený úspěch. Například v Kolobřehu, v Sopotech, byli jsme dokonce vyhlášeni jako nejlepší kapela, co na tamějším festivalu hrála. Hráli jsme tam každý den a tak jsme se dostali do skvělé formy. Navíc jsme byli mladí a sebevědomí.  Ale abych se vrátil k tomu 3. československému beat-festivalu, šli jsme na něj právě plní sebevědomí a hráli jsme na plný pecky. Myslím si, že jsme tam měli dost enormní úspěch. Měli jsme z toho úžasný pocit. Bylo to také tou Lucernou, to je přece jen pro muzikanty dodnes kultovní místo. Pravda je, že se krátce na to Flamengo rozpadlo. Jednak nás někdo pořád zakazoval, pak přišla vlna jazzrocku, každý člen kapely chtěl hrát něco jiného a mám pocit, že jsme se ani nedožili vydání legendární desky Kuře v hodinkách.  Já jsem potom hrál porůznu, až jsem se na počátku osmdesátých let potkal s Lubošem Andrštem a spolu s ním a Peterem Lipou jsme hráli v Bluesbandu. A letos na Československém beat-festivalu po 50 letech budu hrát s Energitem. Budeme ale hrát repertoár ze sedmdesátých let, ne ten pozdější jazzrockový.  Na závěr musím říct, že se do Lucerny těším, vlastně ani se nepamatuji, kdy jsem v Lucerně hrál naposledy. Nejspíš to bylo s Mišíkem.